BARZOJ – PLEMENO S POHNUTÝM OSUDEM

Historie

První zmínky o barzojích se datují už od devátého století našeho letopočtu. Už tehdy byli zaznamenáni psi v typu dnešního barzoje. Rozhodně však ještě nešlo o plošně ustálené plemeno.

Barzoj je chrt s patrně nejzáhadnější minulostí. Je to plemeno uměle vykřížené – na rozdíl od ostatních plemen chrtů, u kterých jde o plemena víceméně přírodní, vyšlechtěná vysloveně ze starších chrtovitých plemen. Chrti totiž patří k nejstarším pěti psím skupinám, od kterých se odvíjelo šlechtění všech současných kulturních plemen. Ale zpět k barzojům.

Patrně nejpřijatelnější vysvětlení jejich původu najdeme v knížce Chrti (I. Stuchlý/ K. Císařovský). Ke šlechtění barzoje byla podle této knihy použita plemena ruských špicovitých loveckých psů, středoasijští chrti (tazy) a varjažský chrt. Varjažský chrt už vyhynul a bohužel se nezachovalo žádné jeho výtvarné ztvárnění, ale s největší pravděpodobností šlo o psa s delší srstí a uchem typickým pro okcidentální (západní) chrty, tedy malým špičatým a neseným složeně ve tvaru růžového lístku.

Barzoj byl vyšlechtěn za účelem lovu štvaním a to k lovu zajíců, lišek a především vlků. Existovaly a dodnes existují dvě formy,  dlouhosrstá – gustopsovaja a krátkosrstá – čistopsovaja. Forma čistopsovaja připomíná greyhounda a v současné době je docela vzácná a jejímu chovu se věnuje málo lidí. Naopak forma gustopsovaja zaujala už v dobách historických mnoho chovatelů v zemi původu – v Rusku. Bohatě osrstěný barzoj logicky snášel lépe podmínky drsné ruské zimy a nebyl tudíž tak choulostivý jako krátkosrstá forma.

V 19. století bylo vyšlechtěno několik základních typů dlouhosrstých barzojů. Tyto typy se ještě dělily na masivně stavěné vyšší psy s hustou srstí – převážně světle zbarvené a na jemnější, lehčí a menší psy s hedvábnou srstí s černým zbarvením.

Velkou zásluhu o plemeno má hrabě Nikolaj Nikolajevič – chov Perchino. I když jeho původní záměr byl vyšlechtit psy v jednotné barvě, brzy od něj upustil a začal s chovem v jednotném, vyrovnaném typu. Jeho požadavky byly náročné – co nejušlechtilejší pes, který je ovšem zároveň plně pracovně upotřebitelným. Hrabě Nikolaj Nikolajevič měl dostatek pevné vůle i prostředků k provozování i výcviku početné smečky a tak se brzo stali barzoji Perchino velmi žádaným artiklem i pro ostatní chovatele. Při sepisování FCI standardu pro plemeno barzoj byl za vzor vybrán právě typ Perchino I.

Dalšími, početněji zastoupenými typy barzojů byli Perchino II, Boldarev, Gejerov, Sumarokov, Bibikov, Ozerov a Čeliščev.

Je pravděpodobné, že kdyby do vývoje plemene v Rusku nezasáhl bolševický puč v r. 1917, sjednotili by se barzoji  do typu Perchino I. Bolševický puč byl ovšem velkou ránou nejen pro ruskou šlechtu, ale i pro její oblíbené plemeno. Dav lůzy nešetřil lidi, ale ani psy. Mnoho barzojů v psincích bylo vybito jen proto, že to byli panští psi a tak se Rusko zbavilo na dlouhá léta kvalitní široké chovné základny nádherného plemene, kterému dalo vzniknout.

Barzoj měl jedno velké štěstí a to, že když už někoho zaujme, zaujme ho obvykle natolik, že se ho nevzdá. Proto se migrací dostalo do Evropy, ale i do USA  dost psů, kterých se jejich majitelé a chovatelé odmítli vzdát. Bylo jich dost na to, aby plemeno zůstalo zachováno a nemuselo se obnovovat za pomoci přikřižování jiných plemen.

I když mezi vyvezenými psy převažoval typ Perchino, dostali se z Ruska i barzoji ostatních typů a tak se dodneška objevují barzoji připomínající ostatní rozšířené typy.

Historie chovu barzoje v Českých zemích

Značný počet ruských emigrantů směřoval i do prvorepublikového Československa. Barzoji se v té době stali populárním plemenem buržoazie a tak vznikly první chovy v našich zemích. Zdálo se, že se barzojům začalo blýskat na lepší časy, ale přišla druhá světová válka. To bylo období, které samosebou nepřálo chovu jiných, než v boji či u policie použitelných psů.

Největší ránu chovu barzojů ovšem zasadil únorový komunistický puč v roce 1948. Spolu s ostrakizací buržoazie vymizel prakticky barzoj ze seznamu plemen chovaných na našem území. Z předválečných chovů zůstal jediný – Z Carské gardy, který byl v té době ovšem neaktivní.

Poté, co ministr Neuman označil chrty  za darmožrouty a buržoazní přežitek, měli to chrti složité všeobecně. Ale nebyl by to barzoj, aby si svojí krásou, elegancí a neobyčejnou povahou nepodmanil alespoň někoho. A tak už v padesátých letech vzniká Ch.S. Z Moskevského chovu pana Františka Paříka (chov je aktivní dodnes, kdy jej vede dcera pana Paříka - Pavla Finková) a barzoje začíná chovat v Ch.S. Z Neuštejna i MUDr. Jitka Pacltová. Do 70. let vznikají i další chovy, z těch významnějších lze jmenovat Ch.S. Jivita – paní Vitanovské a Ch.S. Z Lárišova– paní Jany Píchovcové. Chov Z Lárišova v současné době obnovuje vnučka paní Píchovcové, Jana Strnadová.

I když barzoj nebyl  nikdy masově populární a po roce 1968 byl odmítán nejen vládní garniturou, ale i „prostým lidem“, jelikož to byl ruský pes a lidé měli až příliš v živé paměti „bratrskou pomoc“ v podobě tanků, takže cokoli ruského bylo značně out, přece jen si pomalu začal získávat více a více příznivců, a tak v letech sedmdesátých a osmdesátých vznikl větší počet chovů tohoto plemene. Ovšem  zdaleka ne všichni u chovu vytrvali a tak je z těchto let aktivních do dneška jen několik chovů.

Jsou to: Krylov, Majove Bohemia, Nijinski Balet, Sofena a Z Palatinu Moravia.

Současnost

Po sametové revoluci se zdálo, že nastává ideální čas pro chov. Otevřely se hranice, což znamenalo, že se značně zvýšily možnosti importovat novou krev. Samozřejmě, že i předchozí chovatelé měli snahu o dovezení nové krve. Ale vzhledem ke značné nepropustnosti hranic se to dařilo méně často, než by si přáli. Na druhou stranu, právě pro obtížnost importu, především ze západních zemí, byl výběr chovatelů velmi pečlivý a kvalita dovezených jedinců byla vysoká. Naproti tomu po roce 89 se markantně zvýšil podíl dovezených psů, ovšem kvantita neznamenala vždy kvalitu. Ještě horší pro barzoje bylo, že díky možnosti importovat se barzoji dostali do rukou i chovatelům neseriózním, kterým by slušní čeští chovatelé psa nikdy neprodali. Každopádně od roku 89 do současnosti vzniklo i několik dalších významných a seriózních chovů.

Jsou to : Bistkupstwo, Earls Legend, Royal Lili, Silent Enigma a Z Bilmy.

Chov barzoje - nároky

Barzoj není a nikdy nebyl plemenem, na kterém by se dalo vydělat. Popravdě, chov barzoje je plně dotovaným koníčkem – a to značně drahým. Vzhledem ke své velikosti, dlouhosrstosti a povaze barzoj není plemenem, které by kdykoli ve své novodobé historii zažívalo masovou popularitu.

Velké psince a lovy ve stepích patří nenávratně minulosti a většina dnešních lidí by vlastně ani nevěděla, co si s barzojem počít. Krom toho, i když jde o psa nesmírně krásného a elegantního, nejedná se o prvoplánovou atraktivitu – spoustě lidí vadí, že má barzoj „hrb“, nebo hlavu „jako mravenečník“. Zkrátka barzoj je pes, kterému podlehnou nadšenci, ale rozhodně neokouzlí dav. Toto ovšem vždy bylo plemeni ku prospěchu. Ti, kdo se rozhodli věnovat se jeho chovu, věděli, že si „kapsu nenamastí“, ale že naopak budou mít velké výdaje. Proto také vždy dokázali udržet cenu barzoje na takové výši, jakou si plemeno zaslouží. Až do 90. let bylo prakticky nemožné sehnat „levného“ barzoje nebo barzoje bez PP. Většina chovatelů neodchovala více než jeden, maximálně dva vrhy do roka. Více štěňat by zkrátka neudali a také museli počítat s tím, že ne všechna štěňata opustí domov ve dvou měsících.

Barzoj má to štěstí, ale svým způsobem i smůlu, že jde o plemeno takřka nezdegenerované. Má vynikající fertilitu i natalitu. Fenky zabřezají i rodí bez problémů početné vrhy, výjimkou není více než deset štěňat, o které se obvykle vzorně starají. I když se ani barzojům nevyhýbají občasné dědičné problémy, je jich málo a jsou málo frekventované.

Potud je odchov barzoje snadnou záležitostí. Problémy nastanou v době, kdy je třeba umístit štěňata do nových domovů. Je samosebou nemožné opatřit si dostatečně dopředu dostatečný počet zájemců a tak chovatel stojí před problémem, co se smečkou malých otesánků, kteří jsou velmi nároční na stravu a na prostor. Protože jakkoli je dospělý barzoj pes poměrně nenáročný, neplatí to o štěňatech. Jakékoli zanedbání péče o ně a především pak stravy, se na dospělcích projevuje značně fatálně. Přinejmenším na délce dožití.

Jedině barzoj, který byl ve štěněcím věku kvalitně živen a ošetřován, má šanci dožít se vysokého věku. Seriózní chovatel toto ví. Proto se zásobí trpělivostí a předpokladem velkých výdajů. A modlí se, aby se mu ve výsledku povedlo náklady co nejvíce eliminovat, ale ne na úkor komfortu štěňat.

S PP – bez PP

Ponechám stranou nekonečné internetové diskuse o chovu s PP a bez PP u jiných plemen a budu se věnovat výhradně barzojům.

V čem je záruka, že je pes s PP „lepší“ než ten bezpapírový? Především v tom, že jde o psa skutečně čistokrevného. Jistě, může zaznít námitka, že i tady může jít o křížence, případě potomka jiných rodičů než jsou uvedeni. Samozřejmě může, jenže u psa s PP máte v rukou doklad, neboť se jedná o úřední potvrzení, které vám musí se psem souhlasit. Pokud nesouhlasí, nic vám nebrání požadovat zpět částku, kterou jste za štěně zaplatili. V tomto dokladu máte také plnou adresu chovatele.

Pokud jde o barzoje, bohužel i u nich se občas vyskytnou chovatelé s PP, kteří nevěnují dostatečnou péči ani výběru rodičů, ani štěňatům jako takovým. Na druhou stranu, takoví chovatelé obvykle velmi brzo s chovem skončí. Zjistí totiž, že nejde o záležitost rentabilní. Navíc chov barzojů provozuje poměrně úzký okruh lidí, většinou slušných, kteří podobné exempláře mezi sebe nepřijmou.

Skutečným problémem jsou ovšem „chovatelé“ bez PP. Původní chovný „materiál“ získají zpravidla od výše zmíněných obskurních chovatelů. Sice nevím, co je k chovu náročného a nevýdělečného plemene vede, ale domnívám se, že v podstatě o plemeno nikdy neměli hlubší zájem, nezjistí si, jaká je vlastně situace a žijí tak v domnění, že pokud oni dali za psa s PP určitou částku, tak když onu částku u svého odchovu patřičně sníží, lidé jim urvou ruce.

Obvykle následuje tento scénář: objeví se inzerát na krásná štěňátka barzoje za určitou částku. Jak plyne čas, částka se čím dál tím víc snižuje, nakonec vyběhne zoufale znějící inzerát: za náklady, za pytel granulí či očkování.

A co mezitím štěňata? Samozřejmě mají své nároky, které ovšem u podobného „chovatele“ nejsou zdaleka uspokojeny. Pomalu ale jistě se z nich stávají podražení chudáčci.

Několik příkladů

Deena a Dream: štěňátka bez PP – rodiče s PP „Čínské hedvábí“. Od „chovatelky“ je zakoupil Róm  s vidinou snadného zisku. Štěňata byla zavřená v prasečím chlívku, a i když nasazená cena byla na barzoje hodně nízká, žádní zájemci se nehlásili. Štěňata nakonec získalo sdružení BVN. Byla v zoufalém stavu, samozřejmě začervená, zablešená a neočkovaná, navíc nastydlá, se záněty v očích a uších. Štěňátka byla podvyživená a vypadala o měsíc mladší. Jejich sourozence nakonec prodávala „chovatelka“ za pytel granulí.

Grace: Byla odchována po rodičích „Čínské hedvábí x Balšaja ochota“. Samozřejmě bez PP. Byla pořízena jako nevhodný vánoční dárek a poté umístěna v králíkárně! (pro nezájem o ní a také zřejmě pro temperament, který byl majiteli  na obtíž)! Sice nebyla ve špatném výživovém stavu, ale tradičně začervená, nastydlá a naprosto asociální – napřažená ruka nebo zvýšený hlas u ní vyvolávaly panické stavy.

Další štěňátka z tohoto vrhu Sašu a Angie, koupil překupník v Karlových Varech. Sice je ve snaze prodat, dostal z bídného zdravotního stavu, ale i přesto bylo jasně vidět, že jsou podražená ve vývinu a absolutní asociálci – podobně jako Grace. Poté, co zjistil, že je neudá ani za nízkou částku, předal je zdarma BVN.

Agar , Besta a Sofinka: Příběh obzvlášť šťavnatý. BVN dostal tip na „chovatelku“, která množí barzoje bez PP – po otci s PP a jakési fence – asi bez PP. Nejdříve se podařilo získat psa – Agara od Chlumecké koruny. Za čas potom i fenku a jedno štěně  - narodila se údajně čtyři,  ale dvě mrtvá. Už to bylo podezřelé, barzojky mívají početné vrhy a nepatrnou mortalitu novorozenců. Samozřejmě roli zde mohla hrát i mizerná výživa matky. Štěňátko Sofinka bylo nesmírně kouzelné a jako tradičně zanedbané a podtržené. Šokem pro nás bylo, když jsme podle tetování zjistili, že údajná fenka bez PP, matka štěňátka, je Besta od Chlumecké koruny. Pravá, o půl roku mladší sestra Agara...

Ze Sofinky vyrostla krásná, ale velmi malá a drobná fenka.

Bohužel poslední dobou se do stavu nouze dostávají i barzoji s PP, o jejichž osud nejeví jejich chovatelé zájem, buďto nechtějí nebo nemohou se o svůj odchov postarat. Tito psi mají většinou alespoň to štěstí,  že o ně bylo v nejchoulostivějším věku přece jen dobře postaráno.

Ostatní případy, které prošly rukama BVN, jsou popsané na webu.

Barzoje? Ano, ale s rozmyslem

Máte v úmyslu si pořídit barzoje? Proč ne. Je to úžasný tvor – ALE – není to pes pro každého. Nekupujte si barzoje jen z náhlého popudu, prot že se vám líbí nebo proto, že je zrovna za levno!

Barzoj je chrt a to už samo o sobě obnáší určité nároky na výchovu. Potřebuje důslednou, pevnou, ale velmi laskavou ruku. Dá se vycvičit a  dobře chápe co po něm chcete. To ovšem neznamená, že je ochotný to vykonat. Barzoj si totiž velmi pečlivě rozmýšlí co udělá a co ne. Je to samozřejmě důsledek jeho šlechtění. Při lovu vlka nebyl poblíž člověk, který by mu dával příkazy, barzoj musel vymyslet taktiku na nebezpečnou šelmu sám, ve spolupráci s dalšími dvěma barzojími členy lovecké svory. Poslouchat vás bude jen barzoj, který vám absolutně důvěřuje, který vás miluje a respektuje. A získat si absolutní důvěru, lásku a respekt tohoto velmi samostatného psa není jednoduché.

Barzoj nepotřebuje dlouhé pomalé procházky, navíc na vodítku. Tím jej neuctíte. Ale je to sprinter. Potřebuje tedy dostatečný prostor, na kterém by si mohl pořádně protáhnout tělo. Pokud nemáte k dispozici takový prostor oplocený, musí mít váš barzoj perfektní přivolání, ale ani barzoj s perfektním přivoláním nemusí vždy reagovat, pokud se rozběhne za zvěří a je v „rauši“. A tady je třeba mít na paměti, že prostor, který se vám zdá dostatečně velký, může být žalostně malý, že barzoj, který se vám rozběhne po velikém lánu, může skončit za minutu pod koly vlaku, i když trať je vzdálená kilometr od vás. I barzoj, který vás bude perfektně poslouchat, si vás nebude hlídat. Hlídat musíte vy jeho, představa procházek s kamarádkou, nebo přítelem, kdy budete tlachat a pejsek se zatím bude šmrdolit okolo a dávat pozor, abyste mu náhodou neutekli, je zcela scestná.

Barzoji línají. Psi méně, zato fenky po hárání značně – na to je třeba myslet, pokud chcete mít barzoje v bytě. Barzoje samosebou můžete držet i venku. Má-li možnost výběhu a dobře izolované a vystlané boudy, snese dobře rozmary počasí. Lépe snáší ovšem chlad než horko a v létě musí mít možnost se někde ochladit. Rovnou zapomeňte na představu, že barzoje umístíte na zahradu, kam si s ním jednou za den přijdete pohrát a nakrmit ho. Barzoj byl chován ve velkých smečkách a když je sám, je nešťastný. Ke spokojenosti potřebuje buďto přítomnost rodiny – smečky, nebo parťáka – ideálně dalšího barzoje.

Barzoj je výborný skokan a neúnavný pátrač. Najde-li v plotě malou dírku, rozšíří ji, a půjde si zalovit. Nízký plot přeskočí. Když bude mít pocit, že se mu nedostatečně věnujete, bude mít tendence utíkat.Výhodou je, že většina barzojů se nepodhrabává.

Barzoji  obvykle nejsou agresivní – a to ani na lidi, ani na psy. Ovšem hodně záleží na tom, jestli se chovatel věnuje při výběru rodičů i povahám a nejen exteriéru. Barzoj se velmi snadno, při správném vedení, naučí, že domácí zvířata se neloví. Ale nebude toto tabu vztahovat na zvířata cizí. To, že nezakousne vaší kočku neznamená, že nezakousne také sousedovu.

Závěr

Co bychom si jako sdružení BVN přáli nejvíce? Abychom mohli zaniknout. To by totiž znamenalo, že už žádní barzoji v nouzi nejsou. Bohužel to se nám asi nepodaří. Ale pokud jste četli předchozí řádky pozorně a rozhodli se – třeba i na základě četby – že žádného barzoje do nouze nepřivedete, pomůžete nám o krůček naše přání splnit.

Barzoj je plemeno s pohnutým osudem a dramatickou minulostí. Zaslouží si mít co nejméně problematickou budoucnost.

Pro BVN

Hana Krylová